"Co to znamená být moudrý jako had?" To byla otázka, kterou mi položil kamarád, když jsme stáli před rušným trhem s bavlnou ve střední Asii, oblastí světa, kde se sráží násilí islámského extremismu s neúnavným tlakem komunismu. Neměl jsem adekvátní odpověď, tak jsem se rozhodl zůstat zticha. Můj přítel řekl: "Dobře, řekni mi, může had slyšet Boha?"

Neadekvátnost a strach z toho, že odpovím špatně mě přinutily k mlčení. Řekl, že: "Had může slyšet Boha, ale nepodrobuje se Bohu..." Můj přítel se na chvíli odmlčel, usmál se a řekl vřelým a nefalšovaným tónem: "Zní to hodně jako ty, že ano?" Říkal, že Písmo vypráví o ovcích a jeich pastýři. Ovce slyší a poslouchají hlas Pastýře, protože jsou jeho nejcennějším majetkem. Písmo dále mluví o devadesáti devítí a jedné ovci. Můj přítel se mě zeptal: "Už jsi někdy přemýšlel, že bys mohl být tou jednou? Protože když se dívám na lidi ve vaší zemi, vidím lidi, kteří tvrdí, že znají Boha, ale když je Bůh požádá, aby něco udělali, málokdy se mu podrobí.

Abych byl upřímný, nikdy předtím jsem si nemyslel, že bych mohl být tou jednou, ale poprvé na své křesťanské stezce jsem si uvědomil, že jsem ta jedna ovce. Jsem ovce, kterou si hluboce cení a ochraňuje pastýř, slyším jeho hlas, ale pokud to, co po mě požaduje, není zcela bezpečné, pohodlné a zaručeně funguje, jen zřídka se podrobím. Při ohlédnutí zpět jsem si uvědomil, že v těch chvílích poslušnosti často maskuji svou evangelizaci laskavostí a velkorysostí, aniž bych zmínil slovo "Ježíš". Je to, jako kdybych v těchto okamžicích prodával Ježíše v naději, že uslyším "ano", nebo abych se ochránil před strachem a rozpaky slova "ne".

Můj přítel ze Střední Asie mi říká, že" Není nic krutějšího, než když vynecháme Ježíše z našeho jazyka, protože v těchto okamžicích vše, co děláme, je dláždění široké cesty do pekla s velkorysostí a dobrými skutky." Zatímco lidi, které potkávám ve Střední Asii mi říkají, že navzdory tomu, co je jejich poslušnost bude pravděpodobně stát, jednoduchost evangelia spočívá v tom dokázat formulovat, kdo je Ježíš a co udělal v jejich životě. Že jejich největší odměnou je to, že ho jednoho dne uvidí tváří v tvář a že Ježíš je ta nejdůležitější věc v jejich životě.

Říkají mi, že ve chvílích poslušnosti si zvykli, že voda je jejich dlažbou. Dokážete si představit, že jste tak zvyklí na to vystupovat z lodi, že se voda zdá být jako pevná půda? Pokud pro nás neexituje Ježíš charakteristický pro náš jazyk, pak se obávám, že nejsme o nic lepší než had, který slyší Boží hlas, ale nepodrobí se. Neměli bychom se snažit vyhnout pronásledování, měli bychom k němu běžet s odvážnou poslušností a s vědomím, že kdekoli je sdíleno evangelium, existuje pronásledování. Devadesát devět a jedna. Otázkou je, která z nich jste vy?